O svátostech

Co jsou to svátosti?

Každá svátost je setkání s živým Kristem. Je to pokračování jeho působení zde na zemi. Při udělování svátosti se prostřednictvím viditelného symbolu zprostředkovává neviditelná Boží milost. Svátosti, které přijímáme, jsou nám nenahraditelnou pomocí na životní cestě a můžou nás provázet prakticky celým životem. 

 

Křest

Toužit po křtu znamená rozhodnout se uspořádat život podle evangelia. Ve křtu jsou člověku odpuštěny všechny hříchy včetně dědičné viny, a tím se potvrzuje to, že je milovaným dítětem Božím. Křtem je člověk začleněn do církve katolické se všemi právy a povinnostmi, které k tomu patří. Pokřtěn může být člověk v dětství i v dospělém věku. Chtít křest pro své dítě je krásná věc. Znamená to chtít pro něj nový život se vzkříšeným Ježíšem Kristem, život, který se otevírá do věčnosti, Boží požehnání a ochranu před zlem. Rodiče jej dávají svému dítěti jako dar. Chtít pro své dítě křest ale také znamená zavázat se k výchově k víře, k osobnímu vztahu s Ježíšem, k modlitbě, k lásce k Bohu a k lidem. Aby bylo možné křest zrealizovat, je třeba domluvit vše potřebné s knězem. Před křtem se uskuteční příprava, která probíhá ve třech setkáních rodičů, kmotra a kněze, na nichž se probírá významu křtu, křesťanská výchova i průběh křestního obřadu. Vyplní se také patřičné dokumenty pro zápis do matriky, k nimž bude potřeba rodný list dítěte, oddací list rodičů a jména a adresy kmotrů. Při křtu je potřeba kmotr či kmotra, jehož úkolem bude se za svého kmotřence modlit a rodičům pomáhat s vedením dítěte ve víře. Kmotrem se stává ten, kdo slibuje duchovní příbuzenství. Slibuje lidskou blízkost v životních situacích a oporu v křesťanské víře. Má tedy být biřmovaným katolíkem, který přijímá eucharistii a který žije v souladu s vírou. Také je třeba pořídit bílou křestní roušku a křestní svíčku. Pokud je dítěti více než 4 roky, musí být na křest připraveno už samo návštěvou hodin náboženství. Pokřtěno poté bude v rámci přípravy na 1. svaté přijímání. Více informací zde.

Křty dětí v naší farnosti probíhají dle osobní domluvy, zpravidla však poslední sobotu v měsíci. Ke křtu dospělého je zapotřebí, aby se seznámil s vírou církve, proto prochází intenzivní přípravou, trvající od září do konce června následujícího roku. Více informací zde.

 

Biřmování

je svátostí křesťanské dospělosti. Slovo „biřmování“ pochází z latinského „confirmatio“ čili utvrzení (myšleno křtu). Křesťan je biřmováním označen pečetí Ducha svatého, která znamená, že naprosto patří Kristu, že je navždy k jeho službám a že má příslib Božské ochrany. Biřmování rozmnožuje dary Ducha svatého a poskytuje člověku sílu víru žít a šířit ji slovem i skutkem. Spolu se křtem a svátostí svěcení i biřmování podle katolické nauky vtiskuje do nitra člověka nezrušitelné znamení, proto se tyto svátosti mohou přijmout jen jedenkrát za život. Více informací zde.

 

Eucharistie

Ježíš při poslední večeři se svými učedníky vzal chléb a řekl: „Vezměte a jezte z toho všichni, toto je moje tělo…“, pak vzal pohár naplněný vínem a řekl: „Vezměte a pijte z něho všichni, toto je kalich mé krve…“. Ačkoli chléb a víno vypadají při mši velmi obyčejně, modlitba církve způsobila, že se jedná o skutečné Tělo a Krev ukřižovaného a vzkříšeného Krista. Eucharistie je tudíž svátostí, v níž Pán Ježíš z lásky k nám zůstává přítomen na zemi a je s ním možno se osobně a niterně potkat. Příprava dětí k přijetí eucharistie začíná obvykle ve 3. třídě. Je nutné, aby dítě chodilo do náboženství. Po novém roce začíná intenzivní příprava nejprve na slavení svátosti smíření čili zpovědi, a poté na první svaté přijímání. Více informací zde.

 

Zpověď – Svátost smíření

Svátost smíření je svátostí uzdravující naší minulost. Ve svátosti pokání věřící dostávají od Boha odpuštění urážek, kterých se proti Němu dopustili, a zároveň se smiřují s církví, kterou poranili svými hříchy a která svou láskou, příkladem a modlitbami pracuje na jejich obrácení.  Někdy přijetí této svátosti působí rozpaky a stydlivost. A to je dobře. Může to být znamení, že ještě pořád je hřích pro nás hříchem, že se za něj stydíme a nebereme jej jako normální součást našeho života. Bůh naše hříchy, které nám náš život kazí, moc dobře zná a jen čeká, až Mu je ve  zpovědi odevzdáme, aby je On mohl odpustit a dát nám novou životní šanci. I když si nejsme vědomi žádných těžkých provinění, je pravidelná svátost smíření důležitá pro duchovní růst. V naší farnosti se zpovídá půl hodiny před každou mší svatou v kostele. V případě potřeby svátosti smíření mimo tento čas, či v případě potřeby duchovního rozhovoru, je možno domluvit se osobně s knězem. Více informací zde.

 

Svátost nemocných

Existence bolesti a nemoci v našem životě je tajemná. Jen Bůh ví, jaký smysl má to, že je někdo nemocen. Člověk má odhodlaně bojovat s každou nemocí a také se pečlivě starat o dobré zdraví, aby mohl v lidské společnosti a v církvi plnit své poslání. Kristus za svého pozemského působení častokráte navštěvoval nemocné a uzdravoval. Toto pokračuje prostřednictvím této svátosti. Nejsme v nemoci sami. Církev je tam s námi. Tato svátost je posilou k nesení bolesti, nemocí a v odchodu z pozemského života. Dále ji mohou jednou v roce přijmout všichni, kteří dosáhli šedesáti let věku, i když nepociťují vážné zdravotní komplikace. Svátost pomazání nemocných je určena jako posila pro ty, kdo jsou zesláblí nemocí či stářím, nebo kdo se v důsledku nemoci chystají na operaci. Prosíme všechny, kteří se setkají s vážně nemocným či zestárlým člověkem ve své rodině či okolí, aby mu nabídli možnost přijetí této svátosti a kontaktovali kněze. Nebojte se požádat kdykoli. Věřící, kteří se důvodu nemoci, nebo z jiného vážného důvodu nemohou zúčastnit mše svaté a svátostí, navštěvuje kněz každou první středu v měsíci. Více informací zde.

 

Manželství

Touto svátostí jsou muž a žena posvěceni Kristem a stávají se před Bohem jedním tělem a jednou duší. Manželství vzniká posvátným neodvolatelným oboustranným souhlasem, jímž se manželé navzájem sobě odevzdávají a sebe přijímají. Manželé mají být obrazem Boží lásky, která se dává lásce druhé. V případě zájmu o církevní sňatek je důležité kontaktovat kněze minimálně 6 měsíců před zvoleným termínem svatby. S sebou je nutné přinést občanské průkazy snoubenců, rodné listy a křestní list. Alespoň jeden ze snoubenců musí být pokřtěn v římskokatolické církvi. Sňatek před Bohem a církví je nerozlučitelný. Manželství uzavřené před Bohem tak zaniká teprve v okamžiku smrti jednoho z manželů a nelze jej rozvést. Věřící se také zavazují, že přijmou děti ochotně a budou je vychovávat ve víře. Před vstupem do manželství se snoubenci účastní předmanželské přípravy, která se skládá z několika setkání s knězem, který se snoubenci probírá smysl manželství, a dále ze dvou setkání s manželským párem, který přednáší problematiku manželského soužití ze své manželské zkušenosti. Více informací zde.

 

Kněžství

je svátost, ve které je muži, který odpověděl na Boží výzvu k následování Krista, udělena milost k tomu, aby se stal dobrým pastýřem lidských duší. Kněžství je svátost životního stavu a uděluje člověku nesmazatelné znamení toho, že byl takto vyvolen Bohem. Kněží v mezích své moci vykonávají poslání Krista – pastýře a hlavy, shromažďují Boží rodinu jako společenství bratří a sester žijících v jednotě a vedou ji k Bohu Otci prostřednictvím Krista v Duchu Svatém.  V případě zájmu o kněžskou službu je potřeba kontaktovat kněze. Ten zprostředkuje setkání s biskupem, při kterém v případě souhlasu biskupa, zájemce nastoupí cestu směřující ke kněžství. Před přijetím svěcení se vyžaduje ukončené teologické vzdělání a několikaletá formační příprava, která má zajistit duchovní, lidskou a intelektuální a pastorační zralost kandidáta. Formace probíhá nejčastěji v tzv. semináři, to je domě, kde pohromadě žijí, studují a modlí se tito mladí muži připravující se ke kněžství. V případě nejistoty ohledně vlastního povolání je nejlepší mluvit otevřeně se svým duchovním vůdcem nebo s jinou důvěryhodnou osobou, zakořeněnou ve víře a v životě církve. Je možno také navštívit webové stránky hledampovolani.cz.  Více informací zde.